Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Vodík je světu známý od roku 1776. Je to nejlehčí plynný chemický prvek, který tvoří až dvě třetiny celé vesmírné hmoty. Jedná o třetí nejrozšířenější prvek na Zemi, přesto se nevyskytuje téměř vůbec jako samostatná molekula, protože je vysoce reaktivní a okamžitě tvoří sloučeniny. Vodík je všudypřítomný, ať už ve formě vody, zemního plynu, nebo metanolu.
Aktuálně se vodík skloňuje jako součást řešení energetické budoucnosti vzhledem k soustavným snahám států napříč všemi světadíly najít klimaticky neutrální technologie a nové alternativy k fosilním zdrojům. Sama Evropská unie si vytyčila pro rok 2050 cíl dosáhnout kompletní klimatické neutrality, tedy zachytávat a ukládat stejné množství emisí skleníkových plynů, jaké bude do atmosféry vypouštěno.
V dopravě je vodík hlavním konkurentem bateriových elektromobilů (BEV – Battery electric vehicle). Vodíkové automobily (FCEV – Fuel cell electric vehicle) mají delší dojezd (600 km a víc), krátkou dobu plnění (cca 5 minut), fungují lépe za chladných podmínek, kdy dochází k výrazně menším ztrátám dojezdu a zároveň mají nižší spotřebu při vyšších rychlostech. Ztráta dojezdu při vyšších rychlostech se řádově rovná spalovacím autům. Masovému rozvoji FCEV brání pouze vysoká pořizovací cena a malá infrastruktura plnicích stanic.
Automobil s palivovým článkem (FCEV) je také elektromobil. Součástí auta je baterie, elektromotor a palivový článek společně s nádobou na vodík. Palivové články v elektromobilech jsou v zásadě malé generátory elektřiny, které získávají energii z přímé elektrochemické reakce mezi kyslíkem a vodíkem. Vodík je uchováván v nádobě, ze které je přiváděn do palivového článku. Tam reaguje s kyslíkem a vyrábí tak elektřinu. Produktem této elektrochemické reakce je pouze destilovaná voda.
Tankování probíhá na plnicích stanicích. Celý proces je velmi podobný tankování tradičních fosilních paliv. Po připojení plnicí pistole na ventil nádoby zamáčknete páčku a celý systém se postará o zbytek práce. Celý systém funguje vysoce automaticky a po zacvaknutí plnicí pistole se systém uzavře a zamkne. Není tedy možné, aby vodík z plnící stanice unikal do okolí.
Vodík lze považovat za podobně bezpečný nebo dokonce bezpečnější než jiná tradiční paliva. Odolnost vodíkových nádob je kromě standardních crashtestů dokonce testována střelbou z odstřelovací pušky a nádoby dokážou odolat dvojnásobnému tlaku, než kterého bude za standardních podmínek dosaženo. Bezpečné jsou i plnicí stanice, které mají celou řadu systémů zaměřující se na bezpečnost při práci s vysokým tlakem.
Výhodou vodíku je i jeho velmi nízká hustota. Při úniku nebo proražení nádoby dojde k jeho rychlému stoupání, a plyn se proto neakumuluje v blízkosti nehody. Systémy v moderních vodíkových elektromobilech jsou navíc vyvíjeny tak, aby se v případě havárie uzavřely a nemohlo tak dojít k náhlému vzplanutí.
Výroba vodíku probíhá již desítky let a jde o technologicky prověřený a známý proces. Plyn je zdravotně nezávadný a v případě úniku ani žádným způsobem neznečišťuje životní prostředí.
Vodíková mobilita dnes funguje na principu palivových článků, které vyrábí elektřinu přímou elektrochemickou reakcí vodíku a kyslíku na vodu. Jako odpadní látka tak vzniká pouze demineralizovaná voda a vzduch, který je pročištěn filtry. S trochou nadsázky tak lze říct, že vodíkové automobily čistí planetu.
Pokud je vodík vyráběn elektrolýzou vody a využitá elektřina pochází z obnovitelných zdrojů, tak je tento vodík nazýván zeleným. Zelený vodík je bezemisní a má největší potenciál v otázce omezování emisí skleníkových plynů. Elektrolýza je proces, při kterém stejnosměrný elektrický proud štěpí chemickou vazbu mezi vodíkem a kyslíkem ve vodném roztoku za vzniku plynného vodíku a kyslíku.